adminMonte Stivo a Monte Bondone jsou dvě dominantní hory této části Dolomit, které spolu tvoří masiv, v němž se nachází několik menších vrcholů. Tento hřeben pak odděluje dvě velká údolí – Valle dei Laghi a Vallagarina. Kolem těchto kopců vlastně neustále jezdíme a už dlouho jsme s Edou přemýšleli, jaké by to bylo podniknout hřebenovou túru z jednoho na druhý. Jen jsem nevěděl, jak to logisticky zařídit. Trasa je dlouhá kolem dvaceti kilometrů s častým střídáním stoupání (1688 m) a klesání (1351 m) a projít ji tam i zpátky za jediný den není v silách běžného člověka (i když jsme potkali běžce, kteří to dávají – to ovšem není naše liga). Místní turistické organizace (SAT a ApT) většinou pořádají tuto hřebenovku s přespáním buď v rifugiu Stivo, nebo na Malga Campo. Nechtěl jsem nikoho otravovat s tím, aby pro nás jezdil do Viote, ale nakonec jsem zjistil, jak lze tento výlet podniknout z Ronza za jeden den s využitím veřejné dopravy. A tak tady popíšu náš výlet. Byl fyzicky docela náročný, ale nádherný – rozhodně splnil očekávání.
Stivo i vrcholy Monte Bondone jsou turisticky atraktivní a o víkendu na nich potkáte poměrně dost lidí. V kopcích mezi nimi jsme ale za celý den potkali jen dva chodce a dva běžce, jinak (ačkoliv byla sobota) jsme byli celou dobu sami uprostřed nádherné přírody a fantastických panoramat.
Vyrazili jsme už kolem půl šesté ráno společně s kamarádem Tomasem, který nás z Ronza dopravil na parkoviště v Sant’Antonio nad Santa Barbarou. To je výchozí bod pro výšlap na Stivo z této strany. Thomas chodí na Stivo každou sobotu ráno a protože spěchal, aby stihl dojet pro děti na tábor, vyšli jsme s ním Stivo celkem ostrým tempem za 1,5 hodiny (já jsem s batohem docela funěl).
Pak jsme se s Tomasem rozloučili a pokračovali jsme s Edou dál. Přešli jsme vrchol Stiva na západní stranu směrem k Arcu, kde začíná turistická trasa číslo 617 (kousek od heliportu vpravo). Trasa 617 vede dolů na vrchol Bassa Madonnina a pak dál po hřebeni přes vrcholy Palon a Becca až k vrcholu Cima Cornetto, což je jeden ze čtyř vrcholů Monte Bondone. Celá trasa je dobře značená. Chvílemi se jde po hřebeni horskou stezkou přes kameny a skály, potom opět lesními pěšinami a nakonec pod hřebenem přes horské louky a znovu do skal. Na některých úsecích stezka vede nad strmými srázy. Občas je zde lano pro přidržení, většinou ale ne. Ferratové vybavení není potřeba, jen je třeba zvýšená opatrnost. Pro osoby se závratěmi však cesta není vhodná, chodci by měli být v dobré fyzické kondici a mít kvalitní boty; hůlky se hodí. Asi nejobtížněji schůdná část je v lese v prudkém klesání po šotolině, která ujíždí pod nohama. Eda se smál, že lyžuje dolů. Pozitivní je, že v těchto částech v lese není kam spadnout. Na výškově exponovaných místech je cesta dobrá a pevná.
Šli jsme středním tempem, ani rychle, ani pomalu, s krátkými přestávkami na občerstvení a značení délky cesty v hodinách na rozcestnících celkem odpovídalo skutečnosti. Na vrchol Cornetto jsme dorazili kolem druhé hodiny odpoledne a další dvě hodiny nám zabral sestup k parkovišti u běžkařského stadionu ve Viote, během nějž jsme se často zastavovali, abychom pozorovali kamzíky, ovce a rodící krávu. Do Viote jsme dorazili kolem čtvrté. V baru na běžkařském parkovišti jsme si dali pivo a zmrzlinu, mají tu i něco k snědku.
Autobusová zastávka je viditelně označená a nachází se u silnice hned vedle parkoviště. Autobusů moc nejezdí. My jsme stihli ten v 17:25 (další a zároveň poslední až v 19:00, předchozí v 13:35), příjezd do Trenta v 18:19. Konečná autobusu je v Trentu blízko vlakového nádraží, takže jsme krásně stihli vlak v 18:35. O zhruba dvacet minut později jsme byli na nádraží v Mori, kde na nás čekala manželka s autem. Pokud by tam nebyla, nejspíš bychom stihli i autobus v 19:02 zpátky do Ronza.
Tento výlet bych doporučil jen lidem v dobré fyzické kondici. Je třeba s sebou vzít dost vody. Na Stivu lze vodu koupit lahvovou v rifugiu, nějaký pramen vody je podle cedule 10 minut cesty od sedla kopce Becca, ale my jsme ho nezkoušeli, protože jsme stále měli dost. Další pramen je až u Cima Cornetto (mrkněte na video) – v sedle Cima Cornetto a Dos d’Abramo. Mezi Rifugio Marcchetti na Stivu a barem u parkoviště ve Viote žádné jiné možnosti občerstvení nejsou.
Odměnou za námahu jsou nádherné výhledy, božský klid a opravdu to stojí za to.
