adminZákopy a opevnění rakouské armády v lokalitě Nagià Grom patří díky péči Sdružení vojenských veteránů z Mori (it. Gruppo dei alpini di Mori) bezesporu mezi nejlépe zachované a udržované památky na první světovou válku v regionu horní Gardy.
Hora Monte Nagià je výrazný výběžek, který se tyčí nad Valle del Cameras. Bylo z ní možno dělostřelectvem ostřelovat planinu Brentonico, hory Monte Altissimo, hřeben Alto di Nago a malou část údolí řeky Ádiže (it. Adige). Je to sama o sobě přirozená přírodní pevnost, kterou rakouské vojenské velení dále posílilo vybudováním poměrně složitého systému opevnění.
Práce na pevnosti Nagià Grom začaly již na jaře 1915, ruku v ruce se stoupajícím napětím mezi Rakouskem a Itálií; a poté pokračovaly dalšími rozšířeními a úpravami po celou dobu trvání konfliktu. V létě 1915 tvrz obsluhovalo padesát mužů pod velením důstojnického kadeta a disponovala dělostřeleckým oddílem: následujícího roku bylo v pevnosti několik set mužů (tři čety pod velením kapitána a část dobrovolnické střelecké jednotky Kitzbȕhel (něm. Standschȕtzen Battalion „Kitzbȕhel“).
K opevnění dojedeme silnicí SP 45 ze San Felice směrem na Manzano a můžeme pohodlně zaparkovat poblíž autobusové zastávky před křižovatkou SP 45 a odbočky na Manzano. Naproti parkovišti vidíme malou kapličku zasvěcenou svaté Barboře.
Z parkoviště sledujeme značení (s nápisem „trincee„) a vystoupáme poměrně příkrou lesní, kamenitou cestou až nahoru k opevnění. První větší stavební památkou po rakouské armádě je zde velká cisterna v lokalitě místními poeticky pojmenované „jáma duší“ (dial. busa delle anime). Do této cisterny se důmyslnou sítí potrubí sbírala dešťová voda, která byla jediným zdrojem pitné i užitkové vody pro vojáky v této lokalitě.
Pokračujeme okolo do skály vytesané zbrojnice a skladu, v případě nepřátelského bombardování sloužící i jako úkryt, v níž jsou dnes k vidění různé střepiny granátů a jiné pozůstatky po činnosti rakouské armády, nalezené dobrovolníky během prací na obnově opevnění. Poté budeme sledovat zákop po okružní trase, která prochází celou pevností: jsou zde kříže na památku padlých obou armád a také tří dětí z Manzana, které zemřely ve 20. letech 20. století při explozi nevybuchlé munice, když sbíraly staré železo. Ze zákopů vedoucích po okraji hory můžeme vychutnávat překrásné panoramatické výhledy na údolí Valle San Felice a severní břeh Gardského jezera.
Přibližně v polovině trasy se nachází výborně zachovalá a dobrovolníky z řad „gruppo degli alpini“ zrestaurovaná rakouská polní kuchyně. Při pohledu na ní se nám možná vybaví věčně hladový vojín Baloun toužebně hledící na hrnec, v němž se vaří ovar z prasete pro rakouské důstojníky.
V přední části tvrze jsou bojová postavení: krytá střílna s původním palebným stupněm a dvoupatrová pozorovatelna s kulometnou střílnou, vyhloubené do skály a vyztužené betonem.
Těsně za pozorovatelnou se po zákopu dostanete k otvoru pro dělo vyhloubeného ve skále. Přítomnost četných kráterů v okolním terénu svědčí o tom, že pozice byla pravděpodobně identifikována italskými dělostřelci a silně ostřelována. Další otvor ve skále shlíží na údolí řeky Ádiže (it. Adige) a umožňoval rakouskému dělostřelectvu efektivní palbu a kontrolu i tímto směrem.
Okružní prohlídka tvrze nás zavede zpět do její zadní části. Projdeme dalšími dlouhými úseky příkopů a objevujeme další pozice se střílnami a pozorovatelnou.
Železný kříž se tyčí na vyhlídce na vesnici Manzano: odtud vede krátký chodník na vrchol hory, kde se nacházejí pozůstatky železobetonové dělostřelecké pozorovatelny. Je zde překrásný výhled na hory Baldo a Lessini; a dále na Malé Dolomity, horu Monte Zugna a pohoří Pasubio, kde se odehrály tvrdé bitvy mezi italskou a rakouskou armádou.
Prohlídka opevnění na hoře Nagià Grom nám zabere asi hodinu a půl až dvě hodiny a ujdeme při ní zhruba tři a půl kilometru.
